Správná pokládka dlažby v interiéru

Dlažba je velmi praktický a hygienický materiál, a patří proto mezi oblíbené podlahové krytiny. Povrch se velmi lehce udržuje, je odolný a propůjčuje dlažbě dlouhou životnost. Navíc je její výběr široký a zahrnuje nepřeberné množství materiálů, barev, vzorů a dekorů vhodných do každého interiéru. Při výběru nezapomeňte brát v potaz určitá kritéria, jako míra odolnosti, nasákavosti či zda sháníte dlažbu interiérovou či venkovní.

Aby však dlažba dobře sloužila a vydržela co nejdéle, vyžaduje správnou pokládku. Tato není zcela jednoduchá a vyžaduje řádnou přípravu a provedení. Pokud tedy nepatříte mezi domácí kutily nebo si na pokládku netroufáte, svěřte s klidným svědomím tuto práci odborníkům. Pojďme se společně podívat, jak by měla pokládka dlažby probíhat a jaké postupy je nutné při její realizaci dodržovat.

Vybavení pro pokládku

Při pokládce dlažby se zcela jistě neobejdete bez nutnosti řezání. Vhodná je proto úhlová bruska nebo specializovaný přístroj na štípání dlažby. Dále si připravte nádobu na rozmíchání speciálního lepidla a k jeho nanášení budete potřebovat hladítko s ozubeným okrajem. Pořiďte si rovněž křížky z umělé hmoty kvůli stejné velikosti spár, dále gumové kladivo, provázek či vodováhu a zednickou lžíci. A to je víceméně vše. Nyní můžeme přejít k pokládce.

Pokládka dlažby

Před samotnou pokládkou je nutné si připravit podklad, který musí být čistý, suchý a rovný. Je nezbytné jej zbavit nečistot a všech nerovností. Případné výstupky či hrboly je nutné vytmelit, případně vyrovnat speciální podlahovou hmotou pro tyto účely. Finálním krokem přípravy je nános základního penetračního nátěru, k jehož roztírání použijte široký štětec.

Máte-li připravený povrch, můžete vzít do rukou obklady. Rovné hrany nařízněte flexou a poté přelomte přes hranu. Chce to cvik a opatrné počínání, aby Vám dlaždice nepraskla na jiném místě. Máte-li takto nařezaný správný počet dlaždic, můžete se pustit do samotné pokládky. Lepidlo naneste a přejeďte ozubenou stěrkou. Přejíždějte do té doby, dokud nevznikne rovná plocha.

Dlažbu pokládejte od středu místnosti. Aby byly dlaždice vyrovnané a nevznikaly „zuby“, na první řadu napněte provázek, který Vás bude řídit. Při pokládce jednotlivých dílů dbejte na stejný rozměr mezer pro spáry. Pro tyto účely slouží plastové křížky. Na závěr do každé dlaždice jemně poklepejte gumovým kladivem, aby lépe přilnula k podkladu. Je rovněž vhodné použít vodováhu pro závěrečnou kontrolu rovného povrchu.

Pokládku ukončíte spárováním, které se provádí po důkladném proschnutí lepidla. Ideálně tak za dva dny po realizaci pokládky. Nejdříve spáry pečlivě vyčistěte dřevěným klínkem a následně vylijte spárovací hmotu na dlaždice. Poté ji pečlivě rozetřete, aby zaplnila všechny mezery spár. Zbylou hmotu jemně utřete a nechte podlahu zaschnout. Pokládku dlažby máte úspěšně za sebou.

Pozor na přířezy

Při pokládce používejte ukončovací lišty nebo soklovou dlaždici pro elegantní ukončení přechodů. Největší výzvou budou nepochybně přířezy. Postupujte opatrně, řezanou dlaždici pořádně upevněte, pečlivě naměřte přířez, nakreslete na dlaždici čáru a řežte. Potřebujete-li vyříznout kulaté otvory, použijte štípačky na dlaždice. Po velmi malých krocích dosahujte požadovaný tvar nebo použijte vrtačku s příslušným nástavcem.

Způsoby pokládky

Na závěr si ještě představíme možnosti položení jednotlivých dlaždic, ze kterých můžeme vybírat, ať již sami nebo o ně můžeme požádat specialistu. Může se jednat o následující způsoby pokládky:

• Položení dlažby rovnoběžně s obvodovými zdmi bez přesazení jednotlivých dlaždic se řadí mezi jednodušší varianty. Tento způsob pokládky nevyžaduje příliš řezání a měření dlažby u okrajů. Výrazně se tak minimalizuje riziko vzniku chyb a prořezů.
• Položení dlažby rovnoběžně s obvodovými zdmi s přesazením jednotlivých dlaždic patří rovněž k jednodušším metodám pokládky. Je však nutné před řezání dlažbu pečlivě měřit, aby se nestalo, že nesprávným měřením a zbytečnými prořezy budete mít málo materiálu.
• Elegantním způsobem položení dlažby je tzv. na koso, tedy úhlopříčně. Bez předsazení jednotlivých dlaždic se jedná o jednodušší variantu, avšak složitější na pokládku než rovnoběžné položení. Především pak u rohů a zakončování je nutné častěji řezat a měřit.
• Položení dlažby úhlopříčně, kdy jsou vhledem k sobě přesazené, již vyžaduje jistou míru zručnosti a šikovnosti. Celkově pak tato metoda zahrnuje množství přesného měření a řezání, především však u rohů a při dokončování u zdí. 

Je rovněž možné využít kombinace výše uvedených způsobů pokládky k tvorbě rozličných vzorů či unikátních mozaik. Fantazii se v tomto ohledu meze nekladou. Každá podlaha tudíž může být originál, který vkusně doplní interiér. Záleží pouze na Vaší šikovnosti, případně na schopnostech najatého specialisty.